Motýl
(Aneta Langerová)
noční motýl sraen k zemi světlem denním
ádá nový nádech a probuzení
stává se jiným s ním stávám se jinou
v záchvatu noci se dvě tváře spojí v jedinou
slzy mě naučí se usmívat
kdy noc oči otvírá a já usínám
i do sítí pavoučích se dá těstí chytat
a smrti v křídlech andělských u nemusím se bát
mraky plujou s vědomím
e a příjde čas spustí se déť
nastane den kdy vzpomenem si na paměť
na nae rány bolavé
slzy mě naučí se usmívat
kdy noc oči otvírá a já usínám
i do sítí pavoučích se dá těstí chytat
a smrti v křídlech andělských u nemusím se bát
o to co teď mám co budu mít a co chci
aby milovaní jetě ili přeju si
aby nekončily dny aby u nekončily dny
slzy mě naučí se usmívat
kdy noc oči otvírá a já usínám
i do sítí pavoučích se dá těstí chytat
a smrti v křídlech andělských u nemusím se bát