Pokuení
(Aneta Langerová/Martin Ledvina)
rozdělit chtělo-li se tělo
stromu větve ulomit
a slunce růe vysázelo
ze soucitu s jabloní
stála tu na louce iroké
a svým stínem přila vhod
kdo mohl vědět před rokem
e z ní bude hrob
a moná má to tak i být a moná ne
to teď pro nás skryté zůstane
jsi jenom příslib dnení noci bezedné
jsi jenom pokuení
jsi dalí pokuení mé
mohyle jedné lásky
naději někdo do kořenů vryl
kdy dvě jména na provázcích
na její větve pověsil
pod tíhou jmen pod tíhou bytí
volá stále o pomoc
modlí se za nás za přeití
za kadou dalí noc
a moná má to tak i být a moná ne
to teď pro nás skryté zůstane
jsi jenom příslib dnení noci bezedné
jsi jenom pokuení
jsi dalí pokuení (mé)